Žij Svůj Sen | Part 2.

6. srpna 2015 v 13:40 | Katty. |  Žij Svůj Sen [Kuroko no Basket]
Žij Svůj Sen | KnB | By: Katty. | Part 2.


Další den odpoledne jsem se vydala k místní tělocvičně. Popravdě, dalo mi to trošku práce to najít, ale díky milým studentům jsem to našla.
Otevřela jsem velké vchodové dveře a uviděla pár kluků se rozehřívat. Nejistě jsem vstoupila dovnitř a dveře zavřela trošku hlasitěji, jen aby si mě všimli.
"Yo! Ty jsi ta ze včera, že?"
"Mikey, pokud se nepletu?" Zeptal se Izuki a já přikývla.
"Eto, jo, to jsem já." Usmála jsem se na něj.
"Takže jsi přišla." Usmál se na mě Kuroko.
"Ahh, ano! Já myslela, že si to ze včerejška pochopil." Uchechtla jsem se a podívala se na udivené obličeje kolem.
"Odkdy tu jsi?"
"Já tu byl celou dobu."
"COŽE?!" Zakřičeli všichni naráz, což způsobilo můj výbuch smíchu.
"Chudák Kuroko!" Poplácala jsem ho jemně po zádech, stále se smějíc jejich výrazům. Přerušilo mě až hlasité tleskání.
"Tak, to by stačilo! Všichni se seřadit do řady a trička dolů!" Zakřičela další dívka, která právě přišla.
"Jsem Riko Aida, trenérka."
"Mikey." Usmála jsem se na ni a seřadila se s ostatníma.

----------------------
Tušila jsem, že se budou ostatní koukat, ale že budou vyloženě zírat s otevřenou pusou jsem nečekala. Nenápadně jsem zčervenala a koukla se jinam, když Riko hodnotila naši stavbu těla.
"C-Co..." Zamumlala překvapeně, načež se zastavila u červenovlasého obra.
"T-Ty jsi prvák?" Zeptala se nejistě.
"Etoo... Ano, jsem. Děje se něco...?" Podíval se na ni.
"N-Ne! Vše je naprosto v... pořádku." Řekla až přehnaně rychle. Červenovlasý jenom přikývl a obrátil svou pozorost na mě, jelikož se Riko přemístila za mnou. Všimla jsem si, že její oči spočinuly na mých ňadrech. Zčervenala jsem a bylo mi ji trošku líto. V porovnání s ní jsem měla Dčka, přičemž ona měla sotva Bčka. Odkašlala jsem si, abych získala její pozornost.
"Hm... Ty jsi někdy nějaké sporty dělala?" Zeptala se po chvíli. Kývla jsem.
"Ano, jednu chvíli jsem plavala a hrála fotbal, ale od šesté třídy jsem se zaměřila na basketball."
"Chápu, chápu..." Přikývla a usmála se.
"Někdy mi budeš muset prozradit nějaké cvičení, vypadá to, že jsi ze všech nejlépe vytrénovaná." Oznámila mi a tleskla.
"Můžete se obléct. Zkusíme si rozehřívačku! Mikey, Kagami, Kuroko, Fukuda a Koganei jsou jeden tým; Hyuga, Izuki, Tsuchida, Kawahara a Furihata jsou tým druhý." Řekla po chvíli zamyšlení a rozdala každému týmu barevné rozlišováky.
"A ne, že se mi tu zmlátíte!" Zavrčela a pískla.
"Hrajte!"
"Fukuda!" Zakřičela jsem, když jsem běžela na koš. Furihata běžel po mé pravici, snažíc mě hlídat. Rychle jsem se podívala na Fukudu, abych dostala tolik chtěnou přihrávku. Podařilo se a on míč nechal odrazit od země.
Furihata toho mohl plně využít, jelikož byl vyšší než já, ale moje tělo bylo více mrštné a já se skrčila a ulovila míč pro sebe. Vytryskla jsem plnou rychlostí vpřed a skočila. Díky plavání a fotbalu mám o hodně silnější nohy, což zapříčinilo můj skok vyšší než Furihatův. Koutkem oka jsem si všimla, jak ostatní po mě zírají v překvapení, ale já si šla jen po jednom.

--------------------
Po necelé třičtvrtině hry jsem mířila na koš. Předemnou se objevil Hyuga, který se snažil blokovat. Usmála jsem se na něj a skrčila se pod jeho pažemi a objevila se za ním. Rychle mě následoval, a jelikož by mě chytil, rozhodla jsem se udělat fake.
Přehodila jsem míč z pravé ruky do levé a zpět a donutila jsem tím Hyugu vyběhnout na mou pravou stranu. Znovu jsem se usmála a vrátila míč do levé ruky, vybíhajíc vpřed. Původní plán by udělat tříbodový hod, ale díky Hyugovi jsem musela míč hodit těsně za košem. Jediný slyšitelný zvuk v tu dobu bylo svištění koše, když moje střela proletěla přímo sítí.
"Konec hry! 59-68, modří vyhrávají!" Zapískala Riko na píšťalu.
"Wohoo!"
"To bylo úžasné, Mikey!"
"Sugoi!" Křičeli moji spoluhráči, což mě donutilo se usmát.
"Díky!"
"Super hra!" Vedle mě se objevil Kagami a poplácal mě po zádech takovou silou, že jsem málem spadla.
"B-Baka! Chceš mě zabít?!" Vyjekla jsem na něj.
"Sorry, sorry. Ale jinak fakt super hra." Zakřenil se a pocuchal mi vlasy.
"Hej!" Jen se zasmál a odešel. "Baka..." Zamumlala jsem.
"Mikey-san, děkuji za hru." Usmál se Kuroko.
"Aw, Kuro-chan! Děkuju!" Zasmála jsem se a objala ho.
"Páni, trošku se nám to tu protáhlo." Řekla Riko.
"Co, kolik je hodin?" Zeptala jsem se zmateně.
"Před deseti minutama bylo osm hodin..."
"Cože?! Ne, ne! Sakra!" Zaklela jsem a rozeběhla se pro mou tašku.
"Mikey, co se děje?" Zeptal se Kuroko.
"Táta! Myslím tím- sakra! Omlouvám se!" Řekla jsem a vyběhla z tělocvičny.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama