Žij Svůj Sen | Part 3.

8. srpna 2015 v 15:53 | Katty. |  Žij Svůj Sen [Kuroko no Basket]
Žij Svůj Sen | KnB | By: Katty. | Part 3.

"Mikey! Mikey-san, počkej!" Trhnutím jsem se zastavila a otočila se.
"K-Kuroko?" Zeptala jsem se zmateně. "Co tady děláš?"
"Chtěl jsem tě doprovodit, ale vyběhla jsi tak rychle, že jsem nestačil ani zareagovat." Zamumlal, snažíc se chytit dech.
"Aha... Promiň, ale já spěchám domů."
"Já vím, ale stejnak už jdeš pozdě, že? Bydlím kousek odtud, takže můžeme jít spolu." Usmál se a já kývla.
"Fajn, stejnak to nemůže dopadnout hůř."


--------------------
"Michelle! Kde si jako myslíš, že jsi?!" Zakřičel na mě táta, jen co jsem vešla.
"Tati, prosím, uklidni se! Vysvětlí-"
"Neříkej mi, co mám dělat! Jasně jsme se na něčem domluvili, nebo snad ne?!"
"Ano, ale-"
"Nepřerušuj mě! Dovolil jsem ti hrát basketball, ale jen pod jednou podmínkou, kterou se ani nesnažíš dodržet!" Zavrčel na mě a máchal kolem sebe rukama.
"T-To... Není pravda." Zašeptala jsem sklesle.
"Ale ano, mladá slečno. Teď jdi do svého pokoje a připrav se na zítřek." Smutně jsem kývla a šla po schodech nahoru. Rychle jsem si nachystala na další den, abych se mohla vysprchovat a zalézt do postele. Snažila jsem se usnout, ale díky tátovi se to moc nedařilo. Vždycky to takhle dopadá - nikdy mě nenechá nic vysvětlit, jenom křičí a nadává a to nejhorší, odsuzuje mě za něco, co jsem neudělala...
Celou noc jsem nespala.


--------------------
"Vstávej, musíš do školy!" Ozvalo se z chodby.
"Hm..." Zabručela jsem a zachumlala se víc do své peřiny.
"Michelle, nechtěj, abych si pro tebe došel!" Zakřičel táta skrze dveře.
"Vždyť už jdu..." Zívla jsem si a vstala. Vběhla jsem do koupelny a udělala ranní hygienu, načež jsem se oblékla do školní uniformy a vyrazila.
"A co snídaně?"
"Nemám hlad, tati!" Zavolala jsem a vyběhla z domu. Při cestě do školy jsem narazila na Kuroka.
"Oi, Kuro-chan!" Zavolala jsem a doběhla ho.
"Ohayo, Mikey-san." Usmál se na mě Kuroko. "Jak to včera dopadlo?"
"Ále, táta docela zuřil." Pokrčila jsem rameny.
"Chápu... No, dneska je náš první trénink, takže doufám, že to bude stát za to. Stejně jako včera." Podíval se na mě. Zbledla jsem.
"Uhm... No já... Dneska nemůžu." Zašeptala jsem.
"Co? A proč, stalo se včera ještě něco?" Zeptal se zmateně.
"Ne, to ne, já jen, že dneska je i první trénink dalších týmů... Já se přihlásila ještě k plavcům." Řekla jsem nejistě.
"Oh, to chápu." Znovu se usmál. "Jen to řekni trenérce, ta to pochopí."
"Jasně, děkuju." Kývla jsem a dál jsem pokračovali v tichosti.


--------------------
"Hej, Kagami!" Zakřičela jsem.
"Hum?"
"Neviděl jsi někde Riko? Potřebuju s ní mluvit."
"No... Mám pocit, že je v tělocvičně, ale nemůžu to říct přesně." Pokrčil rameny.
"Aha... Mohl by si ji něco vyřídit?" Zeptala jsem se a on kývl.
"Jasně, co potřebuješ?"
"Že se omlouvám, ale dneska nepřijdu." Oznámila jsem mu.
"Počket, cože? Ale dneska už hrajeme." Řekl zmateně.
"Já vím, ale dneska je i trénink plaveckého týmu a já se tam už přihlásila..."
"Fajn, padej." Lehce do mě strčil a kývnul.
"Ale následky poneseš ty, jasný?"
"Jasný! Dík Kagami, dlužím ti to!" Zakřenila jsem se a vyběhla.
"To si myslím..." Slyšela jsem ještě, než jsem zmizela za rohem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama